Greece 2022

Dnes je naší první zastávkou město Gjirokastra, jehož staré město je zapsáno na Seznamu světového dědictví UNESCO jako vzácný příklad dobře dochovaného osmanského města. Město stojí kolem kopce, na jehož vrhcholu je hrad, z jehož ochozů je super vyhlídka do okolní krajiny. A abych nezapomněl, v tomto městě se, mimo jiné, narodil Enver Hodža.

Když se procházíme starým městem, tak na nás v úzkých uličkách ze všech stran útočí různé obchůdky s jídlem a výrobky místních umělců a řemeslníků. Na hradě je sbírka vojenské techniky od středověkých kanonů až po tanky albánské lidové armády. Mezi exempláři je i americké letadlo které v Tiraně přistálo v roce 1956.

Z Gjirokastru se přesunujeme do národního parku Bredhi i Hotovës, konrétně do kaňonu Langarica. Zde jsou u mostu Kadiut přírodní termální lázně Llixhat e Bënjës. Je příjemné ležet v horké vodě a koukat se přitom na zasněžené vrcholky hor.

Z lázní se přesouváme opět k moři do města Vloré. Než tam dojedeme, dáváme zastávku u hradu Klisoura.

Při ježdění po Albánii se ukazují specifika země. Jedna z prvních věcí je velké množství pasáků ovcí či koz. V Řecku byli také, ale jen v odlehlých částech, tady je potkáte i kolem hlavních tahů. Na svodile sedí chlápek (ženu jsem neviděl žádnou, do tohoto odvětví emancipace ještě nedorazila) s holí a hlídá své stádo. Další odlišnost, na kterou si je potřeba dát pozor, jsou kruhové objezdy. V ČR snad neexistuje kruhák bez značek dej přednost v jízdě na vjezdu, takže má vždy přednost ten, kdo je na objezdu. Naopak v Řecku i Albánii jsou kruháky s označením dej přednost v jízdě na vjezdu zastoupeny tak z 50%. A pokud tam značka není, tak má přednost dle pravidla pravé ruky ten, kdo na objezd vjíždí.

Ráno nás probouzí slunce. Z balkónu vidíme, že se pod námi v údolí válí mraky a vršky hor jsou zalité sluncem. Tak se rychle oblékáme a ještě před snídaní vyrážíme na krátký trek znovu ke kláštěru Paraskevi. Včera byly mraky nahoře a dnes se nám ukazuje přesný opak. Po návratu na hotel si dáváme snídani a vyrážíme na vyhlídku Oxya, z které je prý nejlepší výhled na kaňon Gorge de Vikos. A informace nelžou, pohled je to dechberoucí.

Dalším bodem je Stone Forest. Přírodní monument, kde shluky kamenů vytvářejí doslova "les".

A pak již směr Albánie. Na hraničním přechodu jsme sami, a tak přejezd probíhá velice rychle. Můžeme tedy pokračovat k The Blue Eye - pramenu řeky Bistricë. Voda zde vyvěrá z modré krasové jámy, hluboké více jak 50 metrů.

Od Modrého Oka jedeme na pobřeží do parku Butrint, kde nejprve navštívíme hrad Aliho Pashi. Na pobřeží vidíme velké možnství velkých modrých krabů, kteří se na pobřeží Albánie dostali ze západního Atlantiku.

A na závěr dnešního dne navštěvujeme římské město Butrint. Město, které bylo ve druhém století na vrcholu své slávy. Fungující vodovody, divadlo a pak přišlo křesťaství a vše zničilo. Náboženství je zlo, jakékoliv.

Dnes přespáváme v městě Ksamil na dohled od Korfu.

Po ránu jedeme k hoře Strogoula z níž padají z výšky více než 300 metrů vodopády Katarraktis. Vodopády jsou vidět z velké vzdálenosti, ale jak se k nim člověk blíží, jsou stále monstroznější. Na vrcholku stojí několik zatím stále spících karavanů. Díky tomu pod vodopády nikdo není a můžeme si je vychutnat v soukromí.

Od vodopádů se posouváme ke starému mostu Plaka. Ten překlenuje řeku Arachthos a se svým čtyřicetimetrovým obloukem je největším jednoobloukovým kamenným mostem v Řecku a třetím v Evropě.

Pak chceme doplnit zásoby, ale zjišťujeme že jsou obchody zavřené. Druhého května, co mají řekové zase za svátek? Velikonoce měli minulý týden. Později zjišťujeme, že v Řecku je to nastavené tak, že když svátek připadne na sobotu, nebo neděli, tak se volný den posouvá na nejbližší pracovní den. A protože včera bylo prvního května a přitom to byla neděle, tak je volno v pondělí. Pěkně to mají nastavené.

Takže zásoby doplníme zítra.

Zamíříme k dalším vodopádům, tentokráte jsou na řadě vodopády Klifkis. K nim vede již delší hike a sestup nám trvá delší dobu. Dole na nás čeká soustava tří vodopádů a jako bonus starý dům plný netopírů. Je jich tu opravdu hodně a nejsou naší návštevou zrovna nadšení. Tak jim po chvilce dáváme klid a jdeme si dát výšlap nahoru k autu.

A pokračujeme ke kaňonu Vikos Gorge. Guinnessova kniha rekordů ho uvádí jako nejhlubší kaňon světa v poměru k jeho šířce. Nad kaňonem se válejí husté mraky a dokreslují jeho magičnost.

Ráno vstáváme ještě před rozedněním. Chceme totiž znovu navštívit místní termální pramen, tak abychom v lázních zastihli východ slunce. Narozdíl od večera jsou lázně poránu liduprázdné, a tak si užíváme klid. Šumění moře a bublající pramem přerušují jen zpívající ptáci. Na břehu moře i posnídáme a vracíme se na hotel. Zabalíme si a vyrazíme do přístavu Agiokampos, kde se naloďujeme na trajekt a přes Malianský záliv jedeme do Glify. Z trajektu vidíme i kolem plujícího tuleně, který nás chvilku doprovází.

Z Glify míříme k vodopádům Bethlehem. Nejprve po dálnici, a pak nás navigace vede již na vedlejší silnice. Po cestě objevujeme skupinu vlh pestrých vznášejících se nad polem a lovících hmyz. Pokračujeme dále po polní cestě k brodu, který projíždíme vcelku dobře. Ale cesta se nelepší, spíše naopak. Nakonec dojíždíme k místu, které navigace označila jako cíl, ale vodopád je hluboko pod námi. Zkoušíme pokračovat, ale po cca 200 metrech přijíždíme k dalšímu brodu, ten se ale už projet nedá. Takže musíme zpět. Naštěstí ne celých 10 km, ale jen poslední cca 2 km. Dáváme se opět lesní cestou přes jiný brod, který je už naštěstí sjízdný a za chvilku jsme u vodopádu Bethlehem. U něho nacházíme místní, jak grilují. Když procházíme kolem nich, dostáváme pozvání k ochutnávce. Kůzlečí klobásy jsou vynikající.

Pokračujeme do města Trikala, k místnímu byzantskému hradu. Dále pak ke kamenému mostu a vodopádu Palaiokarya. Dále se přesouváme do horského parku Tzoumerka. Objíždíme zasněžené hory a cesta utíká velmi pomalu. Je to serpenýna za serpertýnou. Nahoru a dolů.

Z Atén vyrážíme relativně brzo ráno, lehce po osmé. Jedeme na jihovýchod na mys Sounion, kde se nad útesy tyčí Poseidonůvu chrám. Zbytky chrámu jsou monstrózní a ve své době to muselo být skutečně impozantní. Na místě nenacházíme jen historické věci, ale podaří se nám objevit i orebici horskou, která si u chrámu udělala svou základnu.

Od chrámu jedeme zpět na sever na druhý největší řecký ostrov Evvia. Než vjedme na ostrov zastavujeme se ještě u hradu Karababa, který bdí nad mostem spojující pevninu s Evvií. U hradu potkáváme několik velkých želv, které se tu pohodově procházejí a v klidu si žijí svůj život. Od hradu pokračujeme k vodopádům Drymonas, na řece Pouri Vrisi. Nejsou sice tak impozantní jako předchozí vodopády, ale za zhlédutí určitě stojí. Po vodopádech již k dnešnímu cíli, do města Loutra Edipsou. V tomto městě vyvěrají termální prameny a tečou do moře. Prostor kde horký pramen vtéká do moře je volně přístupný a každý se může v termální vodě natáhnout a odpočinout. Pramen do moře teče již tisíce let a za tu dobu zde na skalách vytvořila téměř krápníkovou výzdobu. A padá malým vodopádem do moře.