Termální lázně Llixhat e Bënjës

Dnes je naší první zastávkou město Gjirokastra, jehož staré město je zapsáno na Seznamu světového dědictví UNESCO jako vzácný příklad dobře dochovaného osmanského města. Město stojí kolem kopce, na jehož vrhcholu je hrad, z jehož ochozů je super vyhlídka do okolní krajiny. A abych nezapomněl, v tomto městě se, mimo jiné, narodil Enver Hodža.

Když se procházíme starým městem, tak na nás v úzkých uličkách ze všech stran útočí různé obchůdky s jídlem a výrobky místních umělců a řemeslníků. Na hradě je sbírka vojenské techniky od středověkých kanonů až po tanky albánské lidové armády. Mezi exempláři je i americké letadlo které v Tiraně přistálo v roce 1956.

Z Gjirokastru se přesunujeme do národního parku Bredhi i Hotovës, konrétně do kaňonu Langarica. Zde jsou u mostu Kadiut přírodní termální lázně Llixhat e Bënjës. Je příjemné ležet v horké vodě a koukat se přitom na zasněžené vrcholky hor.

Z lázní se přesouváme opět k moři do města Vloré. Než tam dojedeme, dáváme zastávku u hradu Klisoura.

Při ježdění po Albánii se ukazují specifika země. Jedna z prvních věcí je velké množství pasáků ovcí či koz. V Řecku byli také, ale jen v odlehlých částech, tady je potkáte i kolem hlavních tahů. Na svodile sedí chlápek (ženu jsem neviděl žádnou, do tohoto odvětví emancipace ještě nedorazila) s holí a hlídá své stádo. Další odlišnost, na kterou si je potřeba dát pozor, jsou kruhové objezdy. V ČR snad neexistuje kruhák bez značek dej přednost v jízdě na vjezdu, takže má vždy přednost ten, kdo je na objezdu. Naopak v Řecku i Albánii jsou kruháky s označením dej přednost v jízdě na vjezdu zastoupeny tak z 50%. A pokud tam značka není, tak má přednost dle pravidla pravé ruky ten, kdo na objezd vjíždí.